Trupky na cestách : Ukrajina a Turecko (2002)



Oděsa a Dunaj

Cesta z Krymu k rumunským hranicím. Oděsa, Izmail, a doslova nepřekonatelná delta Dunaje...


9.8. pátek

7:00 vystupuju v Oděse. Snídám příšernej chleba ze Simferopolu a dojídám poslední bubliky na lavičce na nádru vedle úžasně zapáchajících houmlesů. Pak dávám bágl do kamery a cca. 1 hoďku trajdám městem. Pak se vracím na nádr, raději hned koupit lístek do Izmailu.

Na nádru potkávám dva chlapíky z Prahy. Kupují si lístky kamsi na severozápad, už se budou pomalu vracet. Jezdí třídou Obščij, prý v pohodě, jen je třeba brzo vlézt do vlaku a obsadit si horní palandu, kam se pak člověku už nikdo necpe.

Do Izmailu kupuju lístek na obščij za 7 hřiven.

Pak jdeme do města. 4-kou trolejákem jedeme z nádru k přístavišti. Zkoušíme zjistit, je-li lodní doprava z Oděsy někam po Černým moři. toto je pohled z mostu, co vede k oděskému přístavu (civilnímu). Lodě jezdí jen do Jalty a dvakrát týdně do Istanbulu (tuším pátek a neděle, ale nevím už). Jednosměrný lístek stojí 45 USD na méně luxusní lodi a 70 USD na více luxusní l.

O tom, že by lodě zastavovaly někde po cestě (Konstanta, Varna, Burgas) slečna tvrdí, že nezastavují. Nabízí číslo na cestovku, se kterou by se prý dalo nějak dohodnout. Tou cestovkou je Inturist, takže nic levnýho.

Potěmkinovy schody a Opera jsou opodál, ale zřejmě z nějaké poruchy v našich mozcích (jenž je nám třem společná), fotíme místo tohoto nehorázné záchodky dělníků, opravujících Operu. Bože dej, ať ta fotka vyjde (nevyšla). Pak se loučíme. Kořeni se jdou koupat, já du na net a provolávám zbylé dvě telefoní karty k Oksaně domů.

14:56 se naloďuju na obščij do Izmailu. Vlastně to vlak odjížděl, nalodil (navlakil) jsem se 50 min. předem.

23:00 vystupuju v Izmailu a jdu směrem, kde jsem z okna vlaku zahlédl lesík (nalevo od nádru). Nádr vypadal trochu pustě a měl jsem z neho divnej pocit. Nezdál se mi moc vhodnej k přenocování. V lesíku si lehám a "spím" do rána. Opět nic nevybaluju, abych byl pohotový k okamžitému pohybu. Ležím na zemi a na báglu.

Zpočátku odháním polodivokého psa, co se stále motal kolem (docela velkej) a pořád mě oňufává (asi cítil salám). Po třetím zahnání mě to přestává bavit a psa ignoruju. Vyspal jsem se docela blbě. Každou chvíli mě probouzelo ňufání u ucha nebo šťouchání do noh a do batohu. Blbej čokl. V 5:00 to balím a jdu do města.

Předchozí kapitola: Krym.

Další kapitola: Úprk z Ukrajiny.

Zpět nahoru