Trupky na cestách : Ukrajina a Turecko (2002)



Lvov, Kyjev a vesnička Rychly

... MEZERA ... bo nemám a už se patrně nikdy nedostanu k prvnímu dílu deníku.


První část cesty vedla vlakem přes celé Slovensko tuším do Košic nebo někde poblíž a poté vlakem přes ukrajinské hranice do Lvova. Tam jsem se dva dny motal po městě, které je mimochodem moc pěkné, přenocoval na nádru a navečer druhého dne pokračoval vlakem do Kyjeva. To jsem ještě rusky, natož pak ukrajinsky, zvládal tak 5 až 10 slovíček. Proto bylo zjištění, že domluvit se jde, když je potřeba, velmi příjemné. Pořízení lístku do Kyjeva bylo možné je absolvováním cca. 2 hodinové fronty na lupeny. Dobře že jsem to vyřídil hned dopoledne po probuzení na nádru.

Kyjev, čili matka ruských měst. Moc krásné město. Z nějakého důvodu se mi ze všech, řekněme východoslovanských - ať škaredě a nesprávně neřekneme ruských - měst, líbí právě Kyjev nejvíce. Petrohrad znám docela dobře a mám ho rád, ale je to holt typicky nervózní, vystresované velkoruské město. Moskvu skoro neznám, ale působila na mě ještě hruběji. Minskem jsem jen projížděl vlakem, ale slyšel jsem o něm dobré mazárny. Ale Kyjev,Kyjev mě vždy pohltil uvolněnou, veselou atmosférou. Pravda, byl jsem tam vždy jen v létě.

Tak tedy jsem se vysypal z vlaku, celý den cáral po městě. Prošel si Kyjevo-pečerskou Lavru, parky nad srázy padajícími k Dněpru, Chreščatik jsem tuším minul. V podvečer jsem ke svému překvapení úspěšně dorazil do kanceláře dobrovolnické organizace, kde jsem se měl hlásit. Pomalu se tam sbírala banda z celé Evropy, se kterou jsme měli strávit následujících 14 dní kdesi na severovýchodě Ukrajiny u Černigova.

Předchozí kapitola: Černigov.

Zpět nahoru