Trupky na cestách : Ukrajina a Turecko (2002)



Istanbul, čili město na Bosporu

Podruhé již Jeníkova pata vkročila do starodávného města na Bosporu, podruhé Jeník čubrněl a čubrněl. Istanbul je moc krásné město. Řekl bych, že tak akorát exotický pro většinu exotiky-chtivých Čecháčků-špekáčků. Je totiž i přes svou exotiku stále ještě dostatečně evropský, pro Evropana postihnutelný... A tak se člověk v Istanbulu cítí v pohodě a přitom pak může doma machrovat, jak chodil v tom muslimským městě po mešitách a nikdo mu neustřelil palici.


17.8. sobota

V celým vlaku byl tentokrát jen jeden vagón nespací a nemístenkovej, tudíž byl až po hranice dost plnej. Před hranicema se dostávám do kupé.

Pak ze mě bulharští celníci po bulharské celní a pasové kontrole tahají 1 USD za přejezd hranice z ... do Kappikule. (Určitě jsem mohl prostě dupat, že jim nic nedám, ale prostě jsem na to nad ránem a nevyspalej neměl náladu a sílu.)

Lístek z Kappikule do Istanbulu pak kupuju ve vlaku od průvodčích za 13,700,000 lir. Platím v dolarech 8 USD, páč liry ještě nemám. Byl jsem v kupé ješte s jednou paní, takže žrejmě proto nereagovali na moje pokusy je podmastit. Je lepší mazat v chodbičce a hlavně ve více lidech, protože jim to víc hodí. Ale kdo ví, třá to mají stejně podchycený a do kapsy jim jde i těchto 8 USD.

Kolem 10:30 jsme v Istbulu. Prší. Vybrám 270 mil. lir. Počítám, že to bude tak 135 USD a že mi 2000 Kč zbude na cestu z Istbulu do ČR. Jdu k Ayasofii a ubytovávám se v dražším hostelu v dormitory za 10 mil., což považuju za 5 USD. Sprcha, praní oděždy a brousím do města.

Večer trávím na nádvoří Modré mešity u fontánky, kde se muslimové myjí před modlitou, a vevnitř. Pak začíná jakási hlasitá produkce pro turisty před mešitou, tak jdu zpět do hostelu. Sprcha.

Pak od 22:00 do 24:00 kecám s Italem Martenem. Programátor z Milána, má svoji firmičku, ve které pracuje on sám a občas najme někoho na výpomoc. Prý by mohl vydělávat nesrovnatelně víc, kdyby tvrdě pracoval, ale že raději věnuje čas cestám. Když se mu někam zachce, tak dokončí projekt, další už nevezme a vesele si odcestuje. Na Itala byl neuvěřitelně klidný. Asi to bylo tím vymknutým kotníkem.

Zpět nahoru

18.8. neděle

Ráno se balím, sprcha, bágl dávám v hostelu do úschovny (zadara). U vchodu do hostelu je malá turistická info-kancelář. Vevnitř su pujčuju průvodce po Turecku a zjišťuju konečně trochu bližší info o místech, kam chci. Hlavně formality v Karsu kolem Ani. V kanclu sedí mladá, pěkná Turkyně a Turek. Brblou mezi sebou turecky a pak se ptají odkud jsem. Tak jim to říkám. Oni na to, že typovali Španěla nebo Francouze. Tak to je v posledních dnech už po několikátý. Asi mi nějak zmetamorfovala držka.

Pak mě Betül (ta holka) učí turecky a já ji česky, protože je zblázněná do Kundery a český zemičky a za měsíc jede do Čech. Pak se domlouvám s Tobym a Paulem (Něm., Skot), že večer půjdem na fotbal.

Pak jdu k univerzitě a … Cami, kde docela dlouho sedím uvnitř. Tuhle mešitu maximálně doporučuju, protože tam nejsou zábrany pro turisty a člověk si může sednout kdekoliv uvnitř. Pak pár čajů a v 17:00 sraz s Tobym a Paulem v hostelu. Vyměňuju s Betül mejla, že se srazíme v ČR za měsíc. Chtěla jít taky na fotbal, ale šéf ji nepustil z práce (až do 20:00).

Zápas Fenerbače – Ankara Čudžu. První kolo ligy – 40 000 lidí, rachot jako prase. Nestihl jsem nechat bágl na nádru, takže při vstupu do stadecu středně drsná prohlídka bagáže. Zabavili mi baterku, která je prý tvrdá a nebezpečná (3 leva v hajzlu). Lístky kupujem po cestě od kořeňa na ulici za 10 mil. Lir za branku.

Turci na stadecu furt něco zpívali, skoro každej. Neskutečnej rachot. Nejlepší bylo, když zpívali duel protilehlý strany stadionu, každá vždy jeden rým. Síla. Občas u toho i skákali do rytmu a to se pak celá konstrukce stadionu dost chvěla. Většinu času stojíme, protože když si někdo vepředu dole stoupnul, v tu ranu stáli i všichni za ním >> pořád se něco dělo >> pořád jsme stáli. Ariel Ortega (číslo 23) hrál výborně, radost se koukat. Nakonec mi jeden ze sousedních Turků, se kterýma jsme furt kecali (uměli anglicky) dal šálu Fenerbače.

Pak pešuom na vlak na HayderPašu.

23:30 biletem za 12 mil. Do Ankary. Luxusní sedadlovej vagón.

Předchozí kapitola: Bulharské intermezzo.

Další kapitola: Ankara.

Zpět nahoru