Trupky na cestách : Ukrajina a Turecko (2002)



Černigov

Tu začíná přepis deníku, tak jak vznikal během cesty.


21.7. neděle

Minulou neděli jsme byli ještě v Černigově. Spali jsme v hostelu. Ráno jsem se probudil s mírnou kockou. Bylo už 11:00, tak jsem jen vyběhl koupit blbosti, dáreček Oksaně a pak na sraz s ostatníma a šlo se do starýho města. Což je dost blbej pojem, protože celej Černigov vypadá dost staře [nekonečná vesnice - staré město; s několika "cihlovýma panelákama", pěkným divadlem na velkým náměstí a McDonaldem v centru].

Prvně se posnídalo ve stárém pultovém obchodě, který u nás jedině byly za komunismu, a pak se šlo kolem památníku obětí druhé světové války ke klášteru s pečerama [jeskyně]. Tam jsme docela dlouho lítali těma jeskyněma. U mohyly padlých hrdinů SSSR, kteří osvobodili Černigov od fašistických okupantů. Dole pod schody je krásné sousoší, zobrazující středověká Černigovská knížata spolu s hrdinnými samopalníky VVV (Velké Vlastenecké Války) Kromě toho, že jsou fakt pěkný, tak se tam dá docela dobře vyblbnout. Prvně se mi povedlo docela hodně vystrašit jakýsi dvě cizí slečínky (do některých zákoutí není vidět - stačí jen od tam mlčky udělat krok dopředu v pravou chvíli), který jsem pokládal za Julii a Blandinu. Pak jsme zpívali v jedné kulaté místnosti s výklenky. Když člověk stál na správném místě ve výklenku, tak se jeho hlas nádherně rozléhal po celé kapli i blízkých chodbách. Pak jsem s Chrisem na rynku koupil Ťoťje Ňiněrůzný druhy ořechů jako pochutinu a 3 kazety z nichž pouze výběr ruskýho roku nakonec za něco stál.

A jelo se zpět. Po 20 minutách cesty byla nucená pauza, během které řidič spravoval něco, co se předtím porouchalo. Když to opravil, tak jsem zase naskákali do dodávky a za 90 minut byli zpět v Rychly. Následovalo uvítání a předávání dárků. Utržil jsem od Maxima masivní železnej prsten, co mi je trochu velkej, a hlavu člověka z hlíny, co udělala jeho sestra. Vysvětluju Oksaně, jak narábat s vonnýma tyčinkama. Říká, že docela pěkně páchnou, což je fajn, poněvač to znamená, že pěkně voní. dvířka katolického kostýlku v Černigově Chtěl jsem ukázat, že existují i lepší vůně, než co vydávají ty jejich zelený, do šneka stočený čoudy. Až za dlouho jsem zjistil, že to je proti komárům.

Večer je zase kalba, kterou si už vůbec nepamatuju. Jen vím, že jsme skončili u jezera, který je asi 15 minut pěšky daleko. Prý, že se budeme koupat nahý. Oksana vypadala, že neví, jestli tam má jít nebo ne, tak jsem si zatím šel zahulit s Mirou Sašou (táborový vrač). Nějak jsem se ale trochu zdržel a ostatní už byli pryč, jen Oksana čekala na mě, takže začátek cesty byl v trochu nasrané atmosféře, čemuž pomohlo i to, že ze mě byl kouř cítit. Všechno to ale napravilo jakýsi zvíře v lese, co kolem nás s rykotem proběhlo. U jezera jsem věci moc neřešil, jen jsem zaznamenal oheň a vlezl nahej do vody. Po chvilce se ukázalo, že ostatní nudismus sabotovali, což mi bylo líto, ale osobně mě to až tak moc nesralo.

Předchozí kapitola: Cesta tam.

Další kapitola: Rychly.

Zpět nahoru