Trupky na cestách : Ukrajina a Turecko (2002)



Ankara

Ankara - hlavní město Turecka.


19.8. pondělí

Celý vagón je jeden prostor a všechny sedadla jsou seřazený: dvě sedadla - chodbička - jedno sedadlo; ve směru jízdy, jen první řada je proti. Já sedím proti a naproti mně sedí Ilkay. V polovině noci otvírám oči a vidím, že Ilkay má v rukou mou knížku od S. Suzukiho a listuje v ní. Chce se mi spát, tak zase zavírám oči. Když je pak po krátkém spánku zas otevírám, Ilkay má knížku stále v rukou a hledí do ní.

Tak se anglicky ptám, jestli tomu rozumí. Říká, že ani slovo a knížku pokládá zpět na stolek. Pak se až do 4:30 bavíme, takže ze spánku moc nebylo. Právě dokončila výšku. Studovala, jak dělat (navrhovat) letecký motory. Je z Antalye. Říká, že všude jinde se strašně nudí a někdy, že se nudí i v Antalyi. A že na lidi se nedá vůbec spolehnout ani jim věřit, že člověka vždy jen zklamou.

Nechápe, proč vůbec takhle cestuju a speciálně sám, že ona by se unudila k smrti. Děvče vypadá, že ji málem ani nebaví dýchat.

V Ankaře jsem kolem 7:00. Ilkay vystoupila už dřív. Běhám po městě a snažím se najít knihkupectví, kde by měli tureckou mluvnici vysvětlenou v angličtině, ale nic. Ani turecká konverzace v angličtině. Kupuju si malej anglo-tureckej slovník za 3,150,000 lir.

Výhled z kopce, kde je pevnost, na starou Ankaru (kopečky osázený stovkama přízemních domečků) je jako z nějaké pověstí – krása.

Pak se válím v parku u fontány a píšu dopisy, který posílám z nádru (je tam pošta). Známka do Evropy 600,000 lir.

18:08 má jet Ekspres HayderPaša – Kars. Lístek na ISIC stál 10,100,000 lir. Na infu předtím tvrdili jen 9 mil. Na infu vždy řeknou o něco méně, nebo pak koupím jinou třídu nebo co. Vlak přijíždí v 21:30. Opět mám místo v sedadlovým vagóňě, tentokrát o něco starším, ale opět super pohodlným (i na spánek).

Předchozí kapitola: Istanbul, město na Bosporu.

Další kapitola: Erzurum.

Zpět nahoru