Trupky na cestách : Tuva a Chakasie (2006)


Přejít na hlavní text této stránky (přeskočit menu).


Transsibiřská magistrála


Na palubě vlaku jsme strávili tři a půl dne. Jeli jsme z počáteční až do cílové stanice. Lístek stál 1396 rublů na plackartě. Obščij na této trase nejel, takže levněji to nešlo (tehdy tedy přibližně 1350 korun).

Lidi se různě měnili, ale někde od Tjumeně už občas nasedl i někdo, směřující až do Chakasie. Koupili jsme si lůžka nad sebou, aby nebyl problém během cesty v klidu spát nebo sedět dole, podle toho, jak se zachce. Spodní lůžko v ulice někdy v polovině cesty zabrala pekelně ubreptaná tetka. Rozhodla se, že ji bude bavit život, a tak každému, kdo se jí namanul vysvětlovala, kde všude byla a jak tam je krásně a jak se všude všechno daří. No, když zjistila, odkud až se k nim táhneme, tak nám hned vysvětlila, jak je tam u nich v Chakasii krásně atd. atd., ale proč jedeme tak brzo, že později v létě tam bude monohem krásněji... a když zjistila, že nevíme, kde budeme spát atd., tak nám zase chtěla zajistit nějakou turistickou agenturu, která by se nás ujala a postarala se o nás. Pekelná baba to byla, ale hodná.

Vystoupila někde ještě před Abakanem, Usť-Bjur to byl tuším. Naproti nám byl chlapík, který se vracel z Omsku domů do Sajanogorsku. Ten byl mnohem lepší zdroj informací, například že si máme dávat pozor na klíšťata, kterých jsou i ve stepích mračna a prý každý druhý má jakýsi místní kmen encefalitidy, který je pro místní lidi mnohem méně nebezpečný než pro cizince (v průvodci psali přesně totéž), ale že výš v horách klášťata nejsou. Někdy v polovině léta klíšťata zmizí, takže je mnohem lepší sem jet koncem léta. Step je mnohem barevnější a nejsou klíšťata.

Jak to chodí ve vlaku. Ve vlaku je jinak neustále horká voda na čaj, kafé, event. intantní polévky. Také je tu studená voda, která se dá normálně v pohodě pít, což si ale možná odkadíte (pokud jedete přímo od nás), ale to vás stejně nemine (pokud se teda nehodláte celou dobu naprosto vyhýbat místnímu jídlu a nápojům, což je podle mě téměř nemožné). Když nastupujete do vlaku, tak si musíte najít svůj vagón (jsou očíslované), u dveří stojí děžurnaja, která vám skontroluje lístek a nějaký dokument, asi pas (lístky jsou na jméno). Pak si musíte najít své postele, na plackartě a obščim jsou po šesti (4 v takových kabinkách a lá kupé, ale bez stěny do uličky, a dvě potom nadélu v chodbičce). Číslování začíná od kupé děžurné, tzn. od místa kde jste do vagónu vstoupili. Nahoře na polích nad posetelemi leží šest stočených matrací, na každou postel jedna. Až se vlak rozjede, tak děžurnaja projde vagón a odtrhne cestujícím lístky. Potom vagón projde znovu a rozdá povlečení a ručníky. Za povlečení se platí (ale ne moc, pár desítek rublů), vzít si ho nemusíte, ale někdy na vás při tom koukají trochu nevraživě. Na krátké cesty je docela zbytečné, ale na dlouhé cesty to myslím stojí za to, i když máte spacák. Občas vlakem projdou tetky a ujové prodávající převážně jídlo a pití, ale někdy čtení nebo různé haraburdí. Každých pár hodin vlak zastaví na cca. 20-30 minut, během kterých se všichni vyhrnou ven a kupujou jídlo, pití a cigarety. Takže jídlo na cestu moc nepotřebujete. Několika mastnými pirožky se dá docela slušně nacpat a stojí jen pár rublíků.

Zpět nahoru