Trupky na cestách : Tuva a Chakasie (2006)


Přejít na hlavní text této stránky (přeskočit menu).


Chakasie - Informace


Základní info

poloha Chakasie v RF

Republika Chakasie záskala status republiky v rámci Ruské federace v roce 1991 (do Roku 1992 jako SSR). Před tím měla status autonomní oblasti v rámci Krasnojarského kraje.

Poloha Chakasie. Jižní sibiř. Na jihu odděluje Chakasii od Tuvy hřbet západních Sajan. Východní hranici s Krasnojarským krajem tvoří na většině její délky Krasnojarskoe vodochranenie (přehrada). Na jihozápadě leží Altaj (Altajská rep.) Na severozápadě jde hranice s Kemerovskou oblastí po hřbetu Kuzněckého Alatau.

Hlavní město: Abakan (Dříve Usť-Abakanskoe, poté Chakask), 159 tis. obyv. (1994)
Rozloha Chakasie: 61 900 km²
Obyvatel: 540 tis. (2005)
Města 71%, venkov 29%
Rusové 80%
Chakasové 12%
Volžští Němci i Ukrajinci po 1,5%
Hustota obyv.: 8.7/km²
Jazyky: Ruský (oficiální), Chakaský (rychle upadá)
Časovová zóna: +7/+8 hodin od Anglie (pro nás o 1 hod. méně)
+4 hodiny k moskevskému času
Průměrná lednová teplota: -18°C
Průměrná červencová teplota: +20°C ve stepi, +12-14°C v horách
Ideální doba pro cestování: Tak jako v Tuvě: konec léta a začátek podzimu. Step je barevná a nejsou klíšťata.
Vlajka Tuvy: vlajka Tuvy

Zpět nahoru

Chakasové

Chakasů žije v RF celkem 78,5 tis., z nich v Chakasii cca. 63 tis., v Tuvě 2, 3 tis. a v Krasnojarském kraji 5,2 tis.

Původ slova Chakas a starší označení Chakasů. Současné jméno Chakasové bylo přijato během prvních let sovětské vlády jako souhrné označení pro obyvatele Minusinských stepí, jejichž nejbližšími společnými předky byly Jenisejští Kyrgyzové se značnou příměsí kmenů, které ovládali (ketské, samojedské a různé turkojazyčné kmeny). Termín Chakas je transkripcí slova hagias - hjagas, kterým Číňané označovali staré obyvatele Sajan. Dříve Rusové nazývali současné Chakasy minusinskými (abakanskými), ačinskými nebo kuzněckými Tatary, případně jenisejskými nebo abakanskými Turky. Skutečnost je taková, že se pod těmito jednotnými názvy (včetně současného Chakas) nachází pět rozličných turkojazyčných skupin, které se od sebe navzájem liší (dříve mnohem silněji než dnes). Pro současné Chakasy bylo toto souhrné označení před rokem 1917 zcela neznámé. Až do 40. let 20. století u nich - stejně jako u dalších sibiřských národů - převládala kmenová příslušnost. Mezi současnými Chakasi tedy nalezneme potomky dřívějších: Sagajů, Kachasů, Beltirů, Kojbalů a Kyzylů (Kyzyl-kiži).

Jazyk. Chakaský jazyk náleží k ujguro-oguzské podskupině turkických jazyků. Jeho původ lze najít ve staré ujgurské jazykové jednotě. Chakaský jazyk v sobě spojuje jednotlivé kmenové jazyky a vyvinul se teprve během 20. století. Původní kmenové jazyky tvoří v jeho rámci dialekty. Dialektem Sagaj se hovoří v oblastech Askyzu a Taštypu, přičemž Beltirský subdialekt tvoří zvláštní skupinu. Kačimským dialektem se hovoří v oblasti Usť-Abakanu, Altaje a Širinu, Kyzylským dialektem v Saralinském a Širinském regionu, Šorským v Taštypském regionu. Nejrozšířenější je Sagajský a Kačimský dialekt. Vzhledem k vlivu, který měl a má ruský jazyk již od 17. století, postrádá Chakaština slovní zásobu pro technické termíny a mnohé moderní koncepty. V podobných olastech musí být tudíž použita ruština.

Chakaská populace - ačkoliv Chakasové zaznamenali výrazný populační nárůst, tvoří pouze 12% populace republiky Chakasie, tudíž představují minoritu ve své vlastní zemi. Každý pátý Chakas žije mimo Chakasii.

RokPočet1. jazyk chakaština
189735,000
195956,58486 %
197066,72583.7 %
197970,77682 %
198980,00076.1 %

Zpět nahoru

Historie

Předmongolské dějiny. Oblast dnešní Chakasie byla již od paleolitu osídlena kmeny zabývajícími se pastevectvím, lovem a rybolovem. Vládcové Chakasie se měnili, národy putovaly a hranice se posouvaly. Od 6. století posiloval pod vlivem Altajských a Ujgurských kmenů turkický etnický prvek. V tomto období vznikly staré Kirgizské kmeny. O málo později (8. a 9. století) se zformovali Jenisejští Kirgizové - předkové dnešních Chakasů. Právě v 9. století dosáhli Jenisejští Kirgizové svého zenitu. Jejich moc tehdy sahala od Bajkalu až po Altaj a nakonec se ocitla v konfliktu s mocným východotureckým a ujgurským chanátem. Společně s Čínou posléze Jenisejští Kirgizové zlomili moc Ujgurů. Tak jako staří Skýtové využívali Jenisejští Kirgizové tajgu k lovu a úrodné stepi v údolích a kotlinách k zemědělství (budovali zavlažovací kanály). Jenisejští Kirgizové si udrželi semi-nomádský způsob života. Stavěli také města, ale ujgurské vyspělosti v nich nedosáhli. Vládnoucí třída Jenisejských Kirgizů byla tureckého původu, ale podmaněné kmeny lovců a pastevců sobů v tajze, případně zemědělců, příslušely k původnímu obyvatelstvu sajanského regionu - Samojedům a Ketům.

Od Mongolů po 18. století. Roku 1207 byla oblast dnešní Chakasie dobyta Čingischánem. Po svržení mongolské dynastie v Číně následovalo dlouhé období bojů o moc (Ojraté, Altyn Chán). Počátkem 17. století se objevili Rusové a postupně začali vyžadovat placení jasaku (daň vyžadovaná od původních obyvatel) od kmenů, žijících na jižním pomezí tajgy. Tyto kmeny ketského a samojedského původů však již platily jasak Jenisejským Kirgizům (více na západ Teleutům z Kulundské stepi). Samotní Jenisejští Kirgizové sestávali v době ruského pronikání do oblasti z klanů Altyrsar, Yezer, Altyr a Tuba a obývali stepi kolem horního toku Jeniseje (zvláště na západ od něj), tj. jižně od pomezí tajgy. Konflikt mezi Rusy a Jenisejskými Kirgizy začal hned počátkem 17. století, kdy Rusové vyrazili na jih z Tomsku a Jenisejsku. Roku 1621 vztyčili ostrog Meleck, následovaný Krasnojarskem (1628), Kanskem (1629) a Ačinskem (1641). Jak bylo typické pro celé podmanění Sibiře, kmeny se stavěli Rusům na odpor jednotlivě (často dokonce pomáhali Rusům v boji proti svým sousedům, načež sousedi zase brzy naoplátku pomohli proti nim) a byli tudíž poraženy. Jenisejští Kirgizové pravidelné obléhali Krasnojarsk a neváhali donutit k odchodu celé kmeny, pokud hrozilo, že začnou platit jasak Rusům. Po celé 17. století bránili Jenisejští Kirgizové pronikání Rusů dále na jih minusinskou stepí. Teprve roku 1708 byla oblast Jenisejských Kirgizů přičleněna k Rusku a místní kmeny přinuceny společným úsilím kozáků a vojvodů (hlava místní správy, slučující v jedné osobě vojenskou i civilní autoritu) platit jasak (daň - až 6 sobolin na hlavu).

19. století až 1917. Roku 1822 byl vydán Zákoník pro neruské obyvatele, sestavený M. Speranským. Stanovoval administrativní dělení, daně a právní status "neruských v Rusku". Narůstající dluhy, ruská imigrace, despotismus ruských úřadů, christianizace a rusifikace nakonec společnými silami nezávislost Jenisejských Kirgizů zlomily. Ruská politika a osadníci měli pro místní obyvatele málo pochopení. Ještě roku 1876 se podařil pravoslavným misionářům znamenitý kousek. Protože nerozuměli Chakaštině, pokřtili v Askyzu jedním šmahem 3000 lidí. Všechny muže na Vladimíry, všechny ženy na Marie...

V roce 1905 to zlehka vřelo také v Chakasii. 1. a 2. listopadu se v Askyzu sešlo shromáždění, na kterém se hovořilo o obnovení místní moci. Žádné autonomie se Chakasové nicméně nedočkali.

Sověti až současnost. Sovětská moc dosáhla do Chakasie až roku 1923 a přinesla sebou standardní sadu společenských změn. Vznikala kolektivní a státní družstva, kulaci byli rozkulačováni. V rámci Krasnojarského kraje byl ustaven Chakaský autonomní okruh. Ateismus (čili sovětský civilizační kult se svou vlastní kolekcí ikon) vedl svatou válku proti šamanizmu i pravoslaví. V hospodářské sféře i nadále fungovalo pastevectví, nicméně důraz byl kladen na zemědělství a průmysl. Právě rozvíjející se průmysl umožňoval usazení vetšího počtu Rusů, vyznačujících se jistou žoviálností až povýšenectvím ve vztahu k místním "černým". Rusové začali dominovat každodennímu životu. Význam ruštiny byl neustále podrthován a také fakticky rostl. Chakaský jazyk a kultůra se pomalu vytratila v ruské lidové kultuře.

V roce 1991 získala Chakasie v rámci Ruské federace status republiky.

Zpět nahoru

Klima

Silně kontinentální klima s horkým suchým létem a studenou zimou s menším množstvím sněhu. Roční průměr srážen v stepní zóně 300-700 mm, v horské zóně až do 1500 mm.

Převládající reliéf krajiny - step, hory, tajga. Na západě republiky se rozkládá pohoří Kuzecké Alatau, na jhu Sajany. Na východě rep. se nachází dvě obrovské přehrady: Krasnojarská a Sajano-šušenská (ta začíná v Tuvě a horskými údolími vede až do Chakasie). Také zde leží na Sibiři dobře známé léčivé jezero Šira.

Fotogalerie

Obrázky z Chakasie najdete ve fotogalerii. Odkazy na jiné weby s fotkami najdete na stránce s odkazy...

Odkazy

Odkazy na weby o Chakasii viz. stránka s odkazy.

Zpět nahoru