Trupky na cestách : Petrohrad (2004/6)



Voroncovský palác

Kousek po Sadové ulici pod Něvským prospektem stojí Voroncovský palác - známý barokní palác z poloviny 18. století, postavený podle projektu architekta F. B. Rastrelliho (Zimní palác) v letech 1749-1757.


Voroncovský palác
Ulice: Sadovaja ul. 26.
Metro: Gostinnyj dvor
Styl: baroko
Otevřeno: Není, jsou tam vojaci...

Hlavní buduva paláce se dvěmi podlažími stojí uvnitř pravoúhlého dvora, který z obou stran obkličují jednopodlažní křídla. S hlavní budovou je kdysi spojovaly půlkruhové průchody, které se však nedochovaly. Za hlavním korpusem paláce ležel sad s bazénky, fontánkami a dalšími "zátišími". Bohaté interiéry paláce se bohužel nedochovaly.

Dějiny Voroncovského paláce

Palác nechal postavit kancléř a diplomat Michail Illarionovič Voroncov (1712-1767). V sadu paláce se rád procházel jeho přítel, vojevůdce A. V. Suvorov. Byly odtud dobře vidět ohňostroje, pořádané v Aničkově sadu.

Stavba paláce stála hraběte Voronceva téměř celé jeho jmnění. Ani bály a "maškarády" nepatřily meži lacinné radosti. A tak musel v roce 1763 palác prodat státní kase. Kateřina II. mu podle pramenů vyplatila 217 600 rublů.

Do roku 1770 palác pustl. Tehdy v něm dočasně usídlili bratra pruského krále Friedricha II. - knížete Henricha, který vedl s Kateřinou II. jednání o dělení Polska. Poté palác na krátká období obývaly další významní hoste.

29. listopadu 1798 přijal Pavel I. (syn Kateřiny II.) titul Velmistra maltézských rytířů, Voroncovský palác věnoval jeho ruské větvi a nařídil, aby byl palác nazýván "Zámek Maltézských rytířů".

V letech 1798 až 1800 byl na příkaz Pavla I. postaveny na území paláce klasicistní dva chrámy: pravoslavný kostel a katolická kaple Řádu maltézských rytířů.

Za vlády Aleksandra I. ruská větev Řádu maltézských rytířů zanikla. Palác opět připadl státnímu éráru a od té doby slouží až do současnosti vojenským školám (pouze za války zde byla zřízena nemocnice). V roce 1827 byl palác částečně přestaven, protože svým rozvržením nevyhovoval protřebám vzdělávací instituce. V 19. století se zde učili někteří budoucí děkabristé, Puškinovi synové ukončili školu (Pažeskij korpus) roku 1850. Tehdy se zde studenti učili matematice, válečnám vědám, filosofii, právu, historii, heraldice, genealogii, ruskému i cizím jazykům, státním ceremoniím (dobrý předmět...), jízdě na koni a tanci. Po říjnové revoluci zde sídlil Vojenský vzdělávací ústav, v roce 1958 palác připadl Suvorovskému vojenskému učilišti.

Zpět nahoru

Michail Illarionovič Voroncov (1712 ? 14-1767)

Hrabě M. I. Voroncov - ruský státník a diplomat. Jeho hvězda vylétla, když napomáhal Alžbětě Petrovně (dcera Petra I.) při slavném palácovém převratu 6. prosince 1741, kdy se jí díky Preobraženskému pluku podařilo zmoctnit trůnu. Hraběcí titul získal roku 1744, kdy byl také jmenován mistokancléřem, později dokonce státním kancléřem - a to i přes nevydařené pletichy proti jeho nenáviděnému soku Alekseji Petroviči Bestuževovi-Rjuminovi.

Přestože byl odpůrcem Pruska a velkým přítelem Raukouska a Francie, ani ne nepokusil postavit proti novému kurzu ruské zahraniční politiky, když na trůn usedl Petr III. (později zavražděný manžel Kateřiny I.), který naopak Prusko hluboce obdivoval. Rusko tehdy vedlo proti Prusku koaliční válku a třebaže už bylo Prusko na kolenou, Petr III. ruské vojenské síly stáhl. S Kateřinou I. nevycházel dobře, ačkoliv ho znovujmenovala kancléřem. Roku 1763 na svůj úřad rezignoval.

Poloha paláce

Voroncovský palác leží jen kousek pod Něvským prospektem na Sadové ulici, téměř naproti Gostinnému Dvoru (právě tak se jmenuje také nejbližší stanice metra).

Existuje ještě jeden Voroncovský palác... patrně známější. Ten však leží na Krymu (palác v Alupce). Ten však nechal v letech 1830-1848 postavit Michail Semjonovič Voroncov, vnuk M. I. Voroncova.

Externí odkazy

Zpět nahoru