Trupky na cestách : Petrohrad (2004/6)



Menšikovský palác

Palác knížete A. D. Menšikova, prvního generálního gubernátora Sankt Petěrburgu, a přítele Petra I. byl založen roku 1710 na Vasiljevském ostrově (na dnešním univerzitním nábřeží). Patří k nejstarším budovám ve městě (jedna z prvních kamených budov v Petěrburgu).


Dějiny Menšikovského paláce

V roce 1709 daroval car Petr I. Vasiljevský ostrov nímu gubernátoru Sankt Petěrburgu - knížeti Aleksandru Daniloviči Menšikovu a ostrovu se začalo říkat "Menšikovský" nebo "Knížecí" (Menšikov měl titul nesvětější kníže). Později, kdy se centrum nově rostoucího města přeneslo na Vesiljevský ostrov, mu jej car opět odebral.

Menšikovský palác
Ulice: Universitětskaja Naběrežnaja 15.
Metro: Vasiljeostrovkaja
Styl: petrovské baroko
Otevřeno: 10:30 - 16:30
(kromě pondělí)

Nicméně kníže Menšikov si už mezitím stačil na ostrově postavit nové sídlo. Stálo nedaleko Strelky ostrova kousek po proudu Něvy a Měnšíkov ho považoval za své hlavní.

Vedle původního dřevěného jednopodlažního paláce začala roku 1710 růst nová dvoudlažní budova. Palác stavěli, jak jinak, Menšikovovi nevolníci pod vedením stavitele D. M. Fontany (později J. Schedel). Menšikov dobře věděl, že car sní o kamenném městě, které by nemuselo žít ve strachu z požárů. Mužici přivezení na stavbu města z celého Ruska si ale močály kolem Něvy z pochopitelných důvodů neoblíbili. Stavět zde znamenalo peklo. A zvláště na Vasiljevském ostrově, na který zatím nevedly žádné mosty a od břehu s Admiralitou ho odělovala široké rameno Něvy. Ani šlechtě, která musela ve městě sloužit a začínala si zde tedy stavět sídla, se nové místo nelíbilo. Kamený palác generálního gubernátora měl tedy posloužit jako vzor ostatním.

Podoba paláce za Menšikova. Už 1. října 1711 se Menšikov nastěhoval do dostavěné části domu, ale vnitřní úpravy paláce probíhaly ještě v roce 1727, kdy byl Menšikov arestován. Palác měl tři podlaží a po přistavění jednopodlažních bočních křídel a parkových budov získal čtvercový půdorys. Nad hlavním vchodem byl na dřevených sloupech balkón, ze kterého vyhrávali na uvítanou příchozím hostům hudebníci menšikovského orchestru. Něva tehdy tekla mnohem blíže ke stěnám paláce. U jeho křídla stálo dřevěné molo/přístav.

Sad. Za palácem se ležel rozlehlý sad, sahající téměř až k Malé Něvě (tedy napříč celým ostrovem)! Sad měl přibližně 12 hektarů a k roku 1728 v něm sloužilo 67 lidí v čele s mistrem sadařem, plus řada nevolníků. Sad nechal Menšikov založit ve stylu holandských a francouzských parků. Tehdy byly v módě pravidelné parky s rovnými álejemi a zastříhávanými stromy. V sadu byly čtyři jezírka, krásné rostliny, fontánky a sochy... které Menšikov dost draze nakupoval v Itálii. Ve skleníku dařilo pěstovat i dýně. V parku byste dokonce nalezli malou jeskyni... Během léta se zde často odehrávaly slavnosti. Za sadem ležela velká zeleninová zahrada a za ní, u břehu Malé Něvy, stály domky sloužících cizinců a různé hospodářské budovy.

Útroby paláce. Palác měl krásný vestibul, jehož sloupy, klenutý strop a stěny "simulovaly" mramor (ten se tehdy v Rusku ještě netěžil a dovoz z Itálie by přišel příliš draho). Slavnostní schodiště vás zavedlo přímo do Velkého sálu.

V suterénu se, stejně jako v bojarských domech, nacházela špižírna a vinný sklep.

V přízemí byla kuchyně, dílny a místnosti pro služebné námořníky a veslaře.

V prvním - parádním - patře žili samotní pánové domu. Palác se dělil podle evropských zvyklostí na dvě symetrické poloviny: pána a paní domu, které spojovaly reprezentativní pokoje: sál uprostřed a dvš přijímací místnosti po stranách. Zde se konaly slavnosti a hostiny.

Některé části paláce jsou obloženy holandskými kachlemi - glazurovanými bílými keramickými obkladačkami s modrými kresbami, které se kdysi v Holandsku velmi zalíbily Petru I.

Dětské pokoje se nacházely ve východním křídle (do současnosti se nedochovaly).

Celkem měl palác 150 místností. Svého času představoval nejluxusnější sídlo v celém hlavním městě. A právě v tomto paláci, ne u Petra I., se konaly slavnostní hostiny a svatby a zde také generální gubernátor přijímal vyslance. případně příjímaly význační státní hosté.

Po pádu Menšikova. Po smrti cara Petra I. hvězda Menšikova neustále upadala až byl uvězněn a posléze vyhnán na Sibiř. Jeho palác zkonfiskovali a byl zde umístěn Kadetský korpus - vyšší škola pro děti dvořanů (šlechty). K paláci se přistavovalo, podél Kadetské (dnes Sjezdové) linie směrem k paláci vyrostla dlouhá jednopatrová budova. V současnosti se v Menšikovském paláci nachází filiálka Ermitáže (tzv. Malá Ermitáž). Palác prošel v 70. letech 20. století restaurací, kdy mu byla "navrácena" původní podoba. Od Roku 1981 otevřel sevé dveře návštěvníkům.

Zpět nahoru

A. D. Menšikov (1673-1729)

V Dějinách Petěrburgu sehrál Menšikov, vzhledem k jeho blízkému vztahu k zakladateli města - Petru I., výjimečně významnou úlohu.

Menšikov byl téměř vrstevníkem Petra I. Jeho původ není přesně znám, nicméně je zřejmé, že v dětství žádné vzdělání nenabyl. Existují svědectví, že Menšikov neuměl číst, přitom však ovládal několik jazyků a vlastnil rozsáhlou knihovnu.

Mladý Aleksandr se carovi zalíbil a brzy se stal Děnščikem (voják, který slouží jako osobní sluha u důstojníka (se Švejkem: pucflek)). Doprovázel cara na cestě do Nizozemí a Anglie, učil se stavbě lodí, dělostřelectví i pevnostních staveb. Vždy se snažil uvést ve skutek Petrovy nápady.

A car svěřoval Menšikovi důležité úkoly: správu území dobytých na Švedech, stavbu Petropavlovské pevnosti i celého nového hlavního města. Právě u Menšikova se car setkal s Martou Skavronskou (později křtěnou na Kateřinu) - služku pátera, která padla do zajetí při obléhání Marienburgu.

Na Menšikova se hodnosti, řády a vyznamenání hrnuly ze všech stran. Menšikov byl údajně velmi odvážný, v bitvě u Poltavy (1709) pod ním prý padly tři koně, ale on i přesto zůstal na bitevním poli (v době akčních filmů kdy kulky létají všude kolem se to možná nezdá jako nic zvláštního...). Budování ruské flotily a nového hlavního města musel běžně prolínat s účastí na vojenských pochodech a diplomatickou službou, až mu konečně nemoci možznili dále se účastnit bojů.

Menšikov se trvale unesadil ve svém sídle na Vesiljevském ostrově a ponořil se zcela do práce generálního gubernátora nového města (gen-gub jmenován r. 1707). V době, kdy byl car Petr na vojenských pochodech, měl Menšikov povinnost opatrovat carovy děti.

Menšikov měl velmi rozporuplný charakter. Byl známý nejrůznějšími machinacemi, neváhal brát úplatky a protizákonně si pomáhal k novým územím. Car mu mnohé odpouštěl, i když s léty se jejich vztahy ochladily.

V lednu 1725 car Petr I. zemřel. Menšikov aktivně pomáhal carevně Kateřině I. (oné Martě Sakvronské) zasednout na stolici a po její smrti pečoval o mladého Petra II. (vnuka Petra I., syna Alekseje Petroviče). Dokonce oznámil zásnuby 12-ti letého cara se svou dcerou. Boj o moc se pro něj nicméně skončil neštastně. Staré bojarské rody a Menšikovovi zapřísáhlí nepřátelé - Dolgorucí - dosáhli jeho zatčení a vyhnání na Sibiř do Běrezova. Přitom byl pochopitelně zbaven svého majetku, titulů a vyznamenání. Cestou zemřela Menšikovova žena Darja Michailovna a ve vyhnanstí jeho starší dcera Maria. Syn Aleksandr a dcera Aleksandra se po otcově smrti vrátili ze Sibiře.

Zpět nahoru

Externí odkazy

Zpět nahoru