Trupky na cestách : Petrohrad (2004/6)



Banja, čili jak se pařit ale neopařit...

Řeč jde o ruské sauně, tedy banji (báni, baňji, báni, jak ji vlastně psát?). Neznáteli banju, tak si představte finskou saunu, uberte trochu na teplotě, ale přidejte hodně na vlhkosti (ne však páře, pouze vysoké vlhkosti vzduchu), a získáte představu o základní místnosti každé banje - o parilce. Ruská banja však není jen parilka. Banja je rituál, balzám a vášeň dohromady.


Proč tam lozit - pozitivní účinek banji

Banja je součástí ruské lidové tradice. Chození do banji si v Rusku dodnes udrželo mimořádou oblibu. V minulosti představovala banja pro vesničany především prostředek, jak se umít. Mimochodem ani naší středověké vsi nebyla lázeň neznámá. Ale zpět. Nejde jen o očistu, samozřejmě. To by to s tou popularitou vypadalo jinak. Krom očisty má banja také velmi pozitivní vliv na celý organismus. Podle vědeckých výzkumů napomáhá prokrvení pokožky a svalů, také na klouby. Výrazně podporuje metabolizmus (berte si sebou jidlo, po banji budete dlabat jako diví), zvyšuje množství červených krvinek a hemoglobinu i celkovou hladinu kyslíku v těle. Pocením pomáhá vylučovat toxiny pryč z těla a zlepšuje krevní oběh. Ideální je samozřejmě chodit do banji pravidelně. Ale i náhodná návštěva bude mít vedle zlepšení nálady a subjektivního pocitu fyzické úlevy také pozitivní dopad na vaše zdraví.

Ovšem pozor! V banji budete své tělo vystavovat extrémním "povětrnostním vlivům", takže byste tam měli chodit jen zdraví. Lide trpící kardiovaskuláními nemocemi, zvýšeným tlakem, plicní tuberkulózovou, kožními nebo nakažlivými nemocemi by měli návštěvu banji zcela vypustit.

Banja však zůstala v Rusku tolik oblíbená ještě z jiné příčiny. "Chození v banju" je totiž jakýsi rituál. Do banji se chodí s přáteli pobýt. Atmosféra je zde nabitá uvloněním a lehkostí. Jsou to skutečné lázně. Rus jde do banje úplně stejně jako starý Říman do římské lázně.

Zpět nahoru

Odkud se banja vzala

Slovo samotné pochází z latineského balneum, čili "vyhnat bolest". Existují dva typy banjí:

  • Černá (po černomu) - banja se vytápí otevřeným ohněm, kouř vychází otvory ve střeše. Banja se nejprve vytopí, nažhaví se kameny, ohen se uhasí, lidi vlítnou dovnitř, kameny polejou vodou a paří se.
  • Bílá (po belomu) - tato banja může mít hodně různých podob. Společné jim je to, že o kouř z ohně je postaráno - topí se kamíkách, na kterých se zpravidla i ohřívá voda na mytí.

Dál je vhodné banje rozdělit na dvě vělké skupiny - soukromé vs. veřejné. Zatímco soukromé banjičky jsou malé, typicky v samostatném srubu nebo chatce (vestavěné v domcích raději pomineme) a při troše štěstí možna můžete i dnes náhodou narazit na banju po černomu, tak veřejné banje jsou pochopitelně masivnější, často masivní, někdy zatraceně sakra masivní, a pochopitelně bez vyjímky po belomu. Nevýhodou veřejných lidových (za lidové ceny) banjí v rusku býva často horší hygiena.

Sám jsem banju po černomu zatím neokusil, ale viděl jsem fotky jedné skoro takové, improvizované. To se jistá banda vydala na vylet kdesi uprostřed Sibiře. Počasí bylo na draka, tak se zastavili a udělali pořádněj fojr. Vedle si postavili z velkých igelitových dílů zavěšených přes lana improvizované "cosi jako stan", do kterého kutáleli rozhicované kameny z fojru. Tohle provozovali řádnou chvilku, kameny měnili až to "cosi jako stan" trocha vytopili, no a pak tam hupsli a kamenky polevali vodou. Prosté.

Zpět nahoru

Topografie ruské banje

Vezmeme to odzadu. Úplně každá banja ma parilku. To je ta místnost, kde se je hic. Najdete tam nějaké to dřevěné příslušenství, na které se můžete libovolně rozglábit. Také tu chcete mít rozpálené kameny, nebo nějakou plochu, kterou jde polévat vodou. Parilka nemusí být vůbec tak vytopená jako finská sauna (k 90 až 100 stupňům). V parilce úplně stačí nějakých 50 až 60 stupňů. Jen co někdo parkrát chlejstne vodu na kameny, pomažete z parilky a nezastavíte se než na ulici. V důsledku vysoké vlhkosti je totiž lidským tělem skutečně pociťované horko ještě vyšší, než v oné u nás známější finské sauně. Efekt tohoto přikocení vody na kameny je však relatvně krátý (minuty), takže se to dá velmi dobře regulovat na úroveň, která vyhovuje. Garantuju, že nejpozději při páté šesté návštěvě banje to budete pařit vo sto šest. Ve veřejných banjich se nachází tzv. banšik, tj. zřízenec, který na chod banje dozírá a sám podle gusta návštevníků přikocuje vodu. Občas do ní také vlévá různé esence (dá se i pivo). Banšik vás také může případně "seřezat" vjenikem, to je ovšem na požádání a za úplatu (tušim, nevim).

Před parilkou se nachází mylňa. Tady probíhá samotná očista. V malé soukromé banji to bude místnůstka s kotlem s teplou vodou, ohřívanou kamny. Některé pidi banji mají ovšem jen parilku. Vše ostatní se řeší venku. Ve veřejné banji to může být velmi rolehlá místnost s desítkami sprch a několika bazenky. Důležitý je hlavně bazének s ledovou vodou. V některých menších veřejných banjích si totiž musíte vystačit jen se sprchou, a to pochopitelně není ani zdaleka ono. Jinde zase není voda v bazénku skutečně ledová. Moc rád jsem chodíval v Petrohradě do banje na ul. Gavanskaja na Vasiljevském ostrově, kde byl nejen bazének s pořadnou ledárnou, ale také další s příjemně teplou vodou, kde se dalo vyvalit. Navíc zde kromě velké parilky byly i tři maličké sauničky, kde se člověk mohl trochu předsmažit.

No a poslední klasickou místností banji je peredbanik. To je vpodstatě šatna, vybavená obvykle nějakým stolkem a křesly. Ve veřejných lázních tu často můžete koupit nějaké pití a drobotiny k snědku. V případě soukromých bánjiček je dobrý nápad šoupnout dvířka ke kamnům právě do této místnosti. Není tu hic jako v parilce, není tu vlho a čisto jako v mylni, a je to blízko ke vchodu.

Zpět nahoru

A jak se tedy pařit?

Základní procedura se po staletí neměnila. Nicméně tělo každého jednotlivce reaguje na podmínky v banji odlišně. Základním pravidlem tedy je - všeho s mírou. Nikdy nejdětě proti (příliš) nepříjemnému pocitu, a to jak v parilce, tak v ledové vodě. Ale postupně.

  1. Co sebou do veřejné banje?
    • Ručník,
    • pantofle do vody,
    • mydlo,
    • vjenik,
    • pití(!) a jídlo,
    • čepici (vlněnou),
    • pro hardcore národ i rukavice.
    Vjenik, ručník (polotence) a občas čepici si můžete pujčit/koupit.
  2. Peredbanik - tu si zavřete věci do skříňky (nebývají zamykací, takže nic cenného sebou. Ale nikdy se mi nic neztratilo, hlídává to tu banšik - i když tihle maníci často vypadaji, že žijou v jiném světě). Sebou jen mýdlo, čepici, vjenik (je-li), případně ručník. Nahodit pantofle a jdeme do mylňi.
  3. Mylňa - přisvojit si nějaký lavór, naplnit teplou (ne horkou!) vodou a prdnout do něj suchý vjenik, ať zvláční. Jinak ho hned roztřískáte. Lavór můžete přikrýt jiným lavórem, ať se ten prevít taky zapotí.
  4. Do sprchy a řádně se vydrhnout. Budete se lépe potit. Hlavu nenamáčet.
  5. Parilka - první pobyt v parilce stačí relativně kratší. Při vůbec prvních návštěvách banji se doporučuje nebýt v parilce víc než 5 až 10 minut. Při odchodu počítejte s tím, že jakmile se začnete pohybovat horkým vzduchem, počiťovaný žár vzroste!
  6. Chcete-li zvýšit žár a vyhnat požitek o úroveň dál, přichází ke slovu vjenik. Smyslem ani tak není seřezat se tím smetákem do ruda, i když některým lidem to zjevně může přinést jisté úspokojení.
    Finta je v tom, že rozproudíte-li horký vzduch, začnete horkost cítít mnohem intenzivněji. Je to stejné jako v teplé vodě. Takže když se začnete ovívat vjenikem, začne vás ten horký vzduch nemilosrdně pálit. V tom momentě připadá šlehnutí jeho listy jako příjemné vysvobození.
  7. Zpět do mylňi - a hrk do studené vody. HLAVU vynechat. Netvrdm, že je to u vás to nejcennější, ale ušetříte si pár mozkových buněk a případný výlet do ruského špitálu, což by bylo sakra jiný dobrodrůžo, než nějaká blbá banja.
  8. Nikdy nechoďte po studené lázni hned zpět do parilky! Nechte tělo po náhlém teplotním šoku vydechnout. Poseďtě nějakých 15 minutek v peredbaniku, pokecejte, popijte, pojezde. Nebo se vyvalte v bazénku s příjemně chladivou/teplou vodou. Když nebyl bazének, brával jsem si v parných dnech stoličku do přímo do sprchy, nastavil ideální teplotu vody a seděl...

Zpět nahoru

Rady a porady

Co dělat, ale hlavně čeho se vyvarovat při pobytu v banji.

  1. Nechoďte do banje s plným žaludkem! Banja sice zrychluje metabolismus a rychle vám tam vytráví, nikdy byste ale neměli chodit do banji přejezení. Prý to zatěžuje srdce. Pocit na pytel je to každopádně.
  2. Před vstupem do parilky je dobré se osušit. Tělo se pak lépe potí a o to tu jde. Proto se také některí lidé utírají i přímo v banji.
  3. Hlavu je dobré na začátku nechat suchou - suché vlasy lépe chrání hlavu před horkem. Stejným způsobem poslouží pořádná čepice. Někdy ji radí namočit do studené vody. Já ji naprvní kolo v parilce nosil obvykle suchou, taky to fungovalo. Zní to jako pořádná blbost, lézt to takového hicu a ještě si narazit čepici. Ale skutečně je to lepší, zvlášť pro nováčky.
  4. Totéž platí při ochlazování - hlavu NE. Celé tělo klidně vrhněte to ledárny, jestli se na to cítíte. Ale hlavu do ledové vody nenamáčet! Aspoň ne zbytečně.
  5. Veteráni při prvním kole pobudou v parilce jen relativně krátce a budou se držet v nižších polohách. Vjenik ani nepoužijí. První kolo je jen takové startovací.
  6. Je super, že máte vjenik, a umíte s ním krásně mávat. Váš soused už tolik nadšený být nemusí. Snažte se ovívat a mlátit jen sebe, nakolik je to možné...
  7. Pokud vás při raplování s vjenikem nesnesitelně pálí prsty a ruka, je čas nasadit rukavice. Při máchání vjenikem si totiž můžete trochu popálit ruce, i pokud je budete střídat (mě se to povedlo, ale je pravda, že jsem už raploval). Sám jsem rukavky nikdy nepoužil. Čepici beru, sám jsem někdy nosíval zmijovku... ale ty rukavky podle mě maji smysl hlavně pro banšika, který je v parilce každou chvíli a někoho masíruje.
  8. NIKDY NEZŮSTÁVAJTE, POKUD SE CÍTÍTE NEPŘÍJEMNĚ. Je lepší rozhodnout se vyjít ven dřív než pozdě.
  9. Pokud ležíte v parilce a chcete odejít, zavčasu se posaďte a chvíli zůstaňte sedět, ať se vyrovná tlak.
  10. Hodně se potíte, tak hodně pijte. Ale ne příliš studené nápoje.
  11. Zvyšujte zátěž postupně, jak v parilce, tak ve studené vodě. Skoro v každé parilce platí čím výš, tím víc to peče.
  12. Mezi návštěvami parilky a ochlazováním těla si dávejte alespoň 15 minutové intermezzo.
  13. Vjenik - aneb není jedno čím je člověk bit. Chce to břízku nebo dub.
  14. Často asi zahlédnete Rusy, jak v banji popíjejí ledasco od piva až po vodku. Někteří si dokonce na alkoholu v banji zakládají. Je to blbost. Příliš tím zatěžujete organismus. V banji nepijte alkohol a ani tam nechoďte opilí. Na kocovinu je banja hodně dobrý lék, ale patrně to pro tělo také není úplně košér.

Zpět nahoru

Odkazy

Mapa bání v Petrohradě - interaktivná googlovská mapa.

Fotky z báně - Několik fotek z běžné ruské báně. Náhodně objeveno na netu...

Zpět nahoru