Trupky na cestách : Petrohrad (2004/6)



Sankt Petěrburg ve 20. a 30. letech


V listopadu proběhly volby do ústavodárného shromáždění, které s přehledem vyhráli sociální revolucionáři (tzv. Eseři) s přibližně 40% hlasů. Bolševici získali jen 24%. Lenin shromáždění ani nenechal zahájit práci a hned jej dal rozehnat.

Začala občanská válka, což ovšem není moc přesný název. V letech 1918-1921 došlo na území bývalého carského Ruska k řadě konfliktů. Některé lze považovat za občanské války, jiné spíš za mezinárodní konflikty. Na jedné straně šlo o několik střetů Rudých (Bolševici) a Bílých (generálové starého režimu) o centrální moc v Rusku, na druhé pak o řadu konfliktů mezi nově nezávislými státy, vzniklými na okrajových územích carského Ruska, proti kterým bojovali jak Rudí, tak Bílí. Bílí měli hned několik armád. Bolševici zase zakládali v každé republice vlastní jednotky. Do toho se navíc míchaly expediční jednotky západních mocností stejně jako jednotky nově vzniklých států střední Evropy (československé legie, polská armáda). A střety mezi těmito sílamy měly často charakter otevřenému boji proti několika stranám zároveň.

Do roku 1919 byli Rudí v defenzívě, bílí generálové táhli na Moskvu z několika stran - gen. Judenič z Estonska, admirál Kolčak ze Sibiře, gen. Děnikin z Ukrajiny. Ale Bílým došel dech a od roku zimy 1919/1920 byla na postupu Rudá armáda. Postupně zatlačila bílé generály a nakonec také obsadila většinu nezávislých republik (udrželo se pobaltí, Finsko a Polsko - které ovšem leželo také na území bývalého Rak.-Uherska a Německa).

Bolševická vláda pracovala ve Smolném (palác v Petrodradě), odkud se v březnu 1918 v obavě před útoky na Petěrburg (vnějšími i vnitřními) nepřesunula do Moskvy. Do října 1920 ztratil Petěrburg 2/3 svých obyvatel - ve městě zůstalo 722 tis. lidí. Občanská válka skončila 1921, ale stávky i krvavě potlačené povstání námořníků v Kronštadtu (ostrov ve Finském zálivu kousek od Petěrburgu) téhož roku nakonec vyústily v přechod od systému válečného komunismu (tzn. znárodnění všech výrobních prostředků a zavedení centrálního plánování hospodářství, což fungovalo 1918-1921 a vedlo přímo a bez okolků k hospodářské krizi) k liberálnější Nové ekonomické politice (NEP) - což byl jakýsi státní kapitalismus: naturální daně, soukromé podnikání, zahr. kapitál, ale zahr. obchod, těžký průmysl a velké stavby zůstaly majetkem státu.

1921 byly zakázány všechny opoziční skupiny uvnitř strany a sjednoceny odbory. Roku 1922 se stal Stalin generálním tajemníkem strany s úkolem očistit stranu od opozičních živlů a nahradit je spolehlivými (tj. věrnými politbyru) tajemníky: revolucionáře začali nahrazovat funkcionáři.

Prosinec 1922 - založen SSSR. Členy Svazu byli: Ruská soc. fed. sov. rep., Zakavkazská fed., Ukrajinská SSR, Běloruská SSR. Později přibyli Uzbecká SSR, Turkmenská SSR (1924) a Tádžická SSR (1929).

Po Leninově smrti roku 1924 byl Petěrburg překřtěn na Leningrad. V roce 1939 měl Leningrad 3.1 mil obyvatel a jeho průmysl produkoval 11% celosovětského průmyslového produktu. V roce 1934 byl (pravděpodobně na Stalinův popud) zavražděn velmi populární vůdce Leningradských komunistů Sergej Kirov, což se Stalinovi stalo záminkou pro zahájení velkých čistek konce 30-tých let.

Zpět nahoru

Dějiny Sankt Petěrburgu