Trupky na cestách : Karelie (2004)


Přejít na hlavní text této stránky (přeskočit menu).


Třetí den

Spočinuli jsme na planince v borovicovém háji, kousek od cesty. Bylo opravdu chladno, tak jsme vytáhli věci z baťohů (teda až na jednu malinovou ruletu) a oblíkli se do nich či si na ně lehli a do prázdných báglů jsme narvali nohy ve spacácích. Tohle mi vždycky pomáhá, když už hrozí úplná kosa. Zuzce ale nohy promrzly i tak. A ani sluníčko po ránu moc nehřálo (noc tu touto dobou trvala už jen pár hodin), tak jsem zrobil ohýnek. Trochu hřál, ale roztáli jsme hlavně nošením a lámáním dřeva. A kolem po cestě občas někdo prošel do práce.

Z Medgary už jezdily električky dál na jih, do Petrozavodsku. Kolem půl druhé jsme se navlakyli na čtyřhodinovou cestu do električky, která neměla klasické lavice, ale sedadla po dvou seřazená za sebou jako v letadle. Přijemný rozdíl. Lístek stál něco kolem 30 rublů, ani ne. Električka se neustále plnila a vyprazdňovala rybáři s plechovými nůšemi, ve kterých si nosili (nebo nenosili) úlovky, z čehož měla radost obzvláštně Zuzka se svou alergií na ryby. Jestli je hokej Rusku opravdu hodně populární, tak potom 'rybalka' extra-mega-super-xxl popularní.

Petrozavodsk. Hlavní město Karelské republiky... Od nádraží (plošad Gagarina) vede k Oněžskému jezeru prospekt Lenina. Nic víc jsme v Petrozavodsku nenašli. V teplejším počasí může být pěkně v parku a na břehu jezera, kde jsou i šaukle. Nyní to však vypadalo, že se život města odehrává pouze na prospektu dědušky Lenina. Chtěli jsme spát na regulerních postelích, ale komnaty oddycha na nádraží byly plné (cena 200/250 za noc). Doporučili nám hotel na pr. Lenina, který však byl určitě tím nejdražším místem ve městě. Před univerzitou jsme se zeptali tří holek, kde jsou tu studentské koleje a jestli neví, zda bychom tam mohli požádat o nocleh. Chvilku kamsi volali, ale pak to evidetně neklaplo. Nicméně nám napsali název sanatoria na jihu města a nasměrovali nás na maršrutky tím směrem (čísla 17, 71, 41 a trolejbus č. 1). Sanatorium se jmenuje Bělije Ključi a nachází se v městské části Ključevaja. Nocleh stál na hlavu 200 rublíků, měli jsme i sprchu a všechny tyhle fajn věci.

Pivko (v telce zrovna běžel Krtek s českým zvukem), nákup... cestou zpět nás stopnul vrátný sanatoria a odkud prý že jsme. Čechija i Slovakija na to my.

'Hmm, v Čechiji jsem byl tři roky v Miloticích (-íně?...), 30 kiláků od Prahy'. Jel tam, coby vydělat peníze. Pak nám sdělil, že Čechy moc rád nemá, že se vždycky snaží člověka ošidit a oblbnout, že je zajímají jen peníze a pivo. A to pivo, to že Češi pijou tak moc, až je to už nezdravý, zatímco vodka, ta tolik neškodí. V Čechách se večer po ulicích motají notující pivní ochlastové, zatímco v Rusku se tolik nepije, však se koukněte kolem... a ukázal rukou na praždné sidliště. A Slovensko? To sice nikdy neviděl, ale Slováky má mnohem radši. A tak se v '89 vrátil domů, i když mu kamarádi radili, aby tam (v ČSFR) zůstal, že mu bude líp.

Zpět nahoru