Trupky na cestách : Karelie (2004)


Přejít na hlavní text této stránky (přeskočit menu).


Pátý den

Do toho nějakého města jsme dorazili velmi brzy ráno. Vlak, ze kterého jsme vystoupili, pokračoval domů do Petěrburgu. Sychralo, byla zima. Raději jsem nemyslel na to, že Petěrburg a pohodlí kolejí je už jen několik desítek kilometrů daleko. Vlezli jsme do čekárny, že se nasnídáme a ještě trochu pospíme. Jak už to bývá, v jedné čekárně byla zima, ve druhé smrad. Nasnídali jsme se v první, pospali ve druhé.

Začla mě tlačit má kostnatá prdel od tvrdých židlí, tak jsem šel ven kouknout, jak to tady teda funguje s autobály. Akorát tam tak kousíček bokem nádraží stál nastartovaný autobál a lidé právě nasedali. Byl to náš autobál. Do Staré Ladogy. Doběhl jsem dočekárny, probudil Zuzku. Asi ani nevěděla kam a proč běží. Jen mlčky nahodila bágl a klusala.

Do Staré Ladogy to bylo jen několik zastávek. Nejlepší je vystoupit v prostřední ze tří zastávek ve St. Ladoze. Vypadli jsme z autobusu na chodník, ani nevím, kolik tak mohlo být, ale ještě hodně hodně brzy. Sychravo a vlezlá kosa. Mlha, že nebylo nic vidět. Paní nám poradila, že pevnost je hned tady za rohem. Normálně je z té zastávky asi vidět. Pevnost jsme pak tedy našli. Byla ještě zavřená. Nějak jsme ji obešli a motali se nad řekou kolem dvou kostelíků. Když pak 'kastelán' odemčel vrata tak jsme zjistili, že ty kostelíky vlastně byly uvnitř pevnosti, ze které se zachovala jenom právě ta jedna zeď s vraty. Tu jsme obešli, přičemž jsme se těmi vraty pokoušeli projít z jedné i druhé strany, aniž bychom tušili, že to jsou stále tytéž vrata...

No, okolo je ještě několik kostelíků a ženský klášter. Ten jsme ale neviděli, nechtělo se nám tam jít. Raději jsme vlezli do obchodu, kde paní prodavačka, žena ve střednich letech, pravě zářila štěstím a pýchou na svého přibližně 15 letého syna, který se tu motal okolo v nové námořnické uniformě. Šťastná matka byla hrdá, jakého dala své zemi krásného námořníka a že mu to tak sluší. Hošík, který po konci 11-ti letky zřejmě postoupil na nějakou námořní akademii v Petěrburgu, stál před dveřmi obchodu a chlapácky popíjel pivo s dvouma výrostkama v kožených bundách...

O kus dál jsme pak zapadli do hospody 'U Rurika', nebo tak nějak, a čekali tam na autobál k vlaku.

A dál? Dál už byla jen električka do Petěrburgu a návrat na koleje na čarokrásném Vasiljevském ostrově u Finského zálivu...

Zpět nahoru